Jak jde den po dni a rok po roce, stává se ze současnosti minulost a z minulosti historie. Je to již sto let od doby, kdy se změnil vzhled Michalského výpadu. Od té doby se napsala již dlouhá historie tohoto místa. Rádi bychom se s vámi podělili o tuto historii na těchto stránkách.

.: Historie Vily Primavesi :.

V klikatých uličkách staré Olomouce za vysokou zdí s výhledem do parku stojí opuštěně ztmavlá budova. Je to němý svědek přihlížející dění již celé jedno století. Tato nevelká zato bohatě členitá stavba v sobě skrývá ne zrovna dlouhou zato bohatou historii plnou zvratů a změn. Její čas se začal psát již na sklonku 18. století, kdy se na střední Moravu přistěhoval ze severoitalské Lombardie rod Paola Antonia Primavesi. Po pět generací žila tato rodina v měšťanských domech na Dolním náměstí a provozovala zde malou banku. Jak čas běžel, rod postupně získával na vážnosti a majetku. Počátkem 20. století byl rod Primavesi již jedním z nejznámějších rodů celé Moravy. V té době v roce 1905 se rozhodl Otto Primavesi, nejvýznamnější člen rodu, se svou manželkou Eugenií rozenou Butschekovou vídeňskou herečkou, k založení sídla odpovídajícího vážnosti rodu. Jejich silný zájem o tehdejší nově se rozvíjející kulturu a úzké kontakty s kulturním centrem Rakousko-Uherska dovolil vzniku sídla v progresivním secesním slohu. Pro architektonický návrh si manželé Primavesi pozvali své dlouholeté přátele. V tu dobu již proslulé architekty Franze svobodného pána von Krausse a jeho společníka Josefa Tölka. Architekti dokázali mistrně kombinovat tehdejší secesní styl s moderním proudem a výsledkem byla bohatě členitá jednopatrová stavba rodinného domu s vysokou mansardovou střechou. Objekt nebyl nijak zdoben, zato oplýval mnoha arkýři a věžičkami s přiléhající nevelkou terasovou zahradou otevřenou na Olomoucké hradby.
Hlavní dominantou interiéru vily je obrovská hala v přízemí zabírající i část prvního podlaží. Ta byla pojata jako centrum celého domu se svým nostalgickým nádechem, jež zde navozovalo obrovské vitrážové okno s vyobrazením dřevorytiny Olomouce z roku 1706. Hala sloužila jako centrum rodinného dění. Hala dovolovala přístup křídlovými prosklenými dveřmi na verandu s výhledem do parku. Boční vchody spojovaly halu s pokojem paní a pokojem pána. Zbytek přízemí zabírala velká bohatě obkládaná jídelna se zimní zahradou. V prvním patře se nacházely dětské pokoje, pokoj chůvy a ložnice, jež byly zpřístupněny dřevěným schodištěm s ochozem v hale. Podkroví skrývalo pokoje pro služebnictvo a hosty s vlastním schodištěm a odděleným vchodem. Otto Primavesi se svou manželkou bohatě podporovali rozvoj umění a často do něj investovali značné množství finančních prostředků. Proto i jejich nový domov nebyl opomenut dotekem umělců tehdejší doby. Na výzdobě interiérů se podíleli tehdejší přední umělci. Patřil k nim rodinný přítel Anton Hanak, který pro ně navrhl obložení jídelny s měděnou kašnou „Živá voda“, sochu ponocného a spoustu dalších děl. Dalším významným umělcem, podílejícím se na výzdobě vily, byl výtvarník a architekt Josef Hoffman a malíř Gustav Klimt.
Éra rodu Primavesi na Moravě byla ukončena v roce 1918 po rozpadu Rakousko-Uherska, jež zbavil rod veškeré hospodářské moci. Členové rodu věřili v původní monarchistické uspořádání, a proto svůj rozsáhlý majetek na Moravě prodali a přestěhovali se do Vídně. Vilu Primavesi získaly roku 1923 Akciové rafinerie rolnických cukrovarů v Přerově, kde měl rod také vliv. Cukrovary převedly vilu roku 1926 na doktora Františka Koutného. Doktor Koutný provedl v tomtéž roce přestavbu vily na soukromé sanatorium podle projektu stavitele Julia Schmalze. Přestavbou byla nejvíce zasažena mansardová střecha, byla odstraněna většina Hanakových děl a byly přistavěny dva operační sály. Přízemí sloužilo jako byt rodiny doktora Koutného. V prvním poschodí vzniklo osm pokojů pro rodičky a na obou koncích byly přistavěny operační sály s velkým oknem. V druhém patře vzniklo devět pokojů pro pacienty po břišních a urologických operacích. V posledním podkrovním patře žilo dvanáct řádových sester. Po smrti doktora Koutného přestalo soukromé sanatorium prosperovat a v roce 1939 bylo prodáno doktoru Robertu Pospíšilovi, spolužákovi a spolupracovníkovi doktora Koutného. Sanatorium bylo provozováno jako lůžkové zařízení bez zásadních stavebních úprav. V roce 1952 bylo soukromé sanatorium znárodněno a zařazeno do sítě státní zdravotní péče jako ambulantní zařízení. Tato změna si vyžádala značný stavební zásah, který se nevyhnul ani odstranění posledních zbytků Hanakových soch a mobiliáře pokoje pána a paní.
V 80. letech minulého století byla vila Primavesi vyhlášena kulturní památkou moderní architektury, což vedlo k vypracování projektu na rekonstrukci. Ta měla přivést památku v rámci možností do podoby, kdy jí vlastnil rod Primavesi. K rekonstrukci však nikdy nedošlo. Po revoluci v roce 1989 byla vila na žádost Olgy Dvořáčkové, dcery doktora Pospíšila,vrácena do soukromého vlastnictví. Bohužel po dlouhých letech socialistické péče byla vila ve velmi zanedbaném stavu. První pokus o její záchranu a rekonstrukci na podnikatelský klub firmou Primavia zkrachoval a firma ji přivedla na pokraj zhroucení. Vila zůstala nezabezpečena bez oken, dveří a bez všech historicky cenných děl. Ty byly rozvezeny do restaurátorských dílen neznámo kam. Po špatných zkušenostech s investory, začala na vlastní náklady v roce 1996 vilu opravovat Pavla Honzíková, dcera majitelky. Na opravy vily, která se nacházela v havarijním stavu dostala dotaci od státu ve výši 250 tisíc korun. Po několika letech pracného hledání, byla nalezena téměř všechna historická díla a vila se pomalu probouzela do nového života. Dnes jsou v podkrovních patrech vybudovány byty, v dalších sídlí firmy. Historicky cenné podlaží je z části přístupné veřejnosti ve formě galerie Primavesi.
V přízemí, které původně sloužilo jako technické zázemí vily, otevřela v r. 2008 Jana Lerchová po rozsáhlých rekonstrukcích stylovou restauraci, která zahájila nový rozkvět společenského života v této vzácné kulturní památce.