Porevoluční historie
Čtyřicetiletá služba národnímu zdraví zanechala nejenom na vile Primavesi své šrámy. Ale nová naděje se začala rýsovat po sametové revoluci. Bohužel první smělý plán šrámy pouze prohloubil. A tak zůstalo na samotných majitelích, aby tyto šrámy zacelili z vlastních prostředků.
Návrat do soukromého vlastnictví
Po sametové revoluci v roce 1989 se pro vilu Primavesi otevírá nová naděje a světlejší budoucnost, nežli fádně bílé místnosti s omyvatelnou omítkou, jak bylo zvykem ve všech našich nemocnicích socialistické péče. V roce 1991 zažádala o restituci dcera MUDr. Roberta Pospíšila Olga Dvořáčková. Dohoda o vydání bývalého sanatoria byla podepsána v posledním měsíci roku 1991. Na podzim následujícího roku OÚNZ předal vilu oprávněné majitelce Olze Dvořáčkové. Olga Dvořáčková ji odstupní smlouvou převedla na svou dceru Pavlu Honzíkovou, fyzioterapeutku z Příbrami. Ani ne měsíc nato se nové majitelce ozval stavitel a potomek rodu Primavesi, Wolf Dieter von Primavesi, který měl zájem o koupi celé vily nebo aspoň nadpoloviční většiny, což bylo majitelkou odmítnuto.
První naděje pro vilu
První šance pro obnovu vyhaslé slávy se začala rýsovat již koncem roku 1992. O rekonstrukci a pronájem projevila zájem firma Primavia zastupována Danielem Lattnerem a Alešem Vybíralem. Firma Primavia představila projekt rekonstrukce vily na podnikatelský klub, který měl zajišťovat podporu podnikatelskému prostředí v Olomouci. Předpokládalo se 150 členů podnikatelské vrstvy, která zde měla mít k dispozici ubytování, právní servis, zábavní část a mnoho dalších služeb pro podporu podnikání. Bohužel tento projekt uzavíral vilu veřejnosti. Firma Primavia získala pronájem vily na deset let s tím, že významná část nájmu bude investována do rekonstrukce. Architektonické zpracování rekonstrukce bylo zadáno architektům ing. Františku Zajíčkovi a ing. arch. Tomáši Černouškovi z firmy CoopArch, s nimiž na projektu spolupracoval i zástupce vlastivědného muzea PhDr.Pavel Zatloukal. Projekt předpokládal vnější rekonstrukci do podoby z roku 1938 a vnitřní historické části pak do podoby z roku 1906. Stavební práce byly zadány firmě Bestol a předměty s historickou cenou byly odvezeny do restaurátorských dílem po celé České republice. Bohužel firma Bestol přistupovala k rekonstrukci velmi neopatrně a hrubě. Tím došlo k poničení dalších cenností v interiérech vily. V roce 1994 se však firma Primavia dostala do platební neschopnosti a nebyla schopna pokračovat v rekonstrukci. V této době se vila nacházela ve stavu dokončování hrubých stavebních prací. Firma Bestol přerušila veškeré práce a bez jakýchkoliv konzervací či dalšího zabezpečení opustila stavbu, kde zanechala otlučené omítky až na cihlu, vysazena všechna okna a dveře. Takto zpřístupněna vila zůstala opuštěna a firma Primavia dostala z důvodu neplacení nájmu výpověď z nájemní smlouvy. Naneštěstí se vila vrátila majitelům v roce 1996 v ještě horším stavu, než byla před počátkem rekonstrukcí.
Druhá naděje pro vilu
Takto nezabezpečená vila byla několikrát vykradena a ztratily se zde radiátory a nové rozvody elektřiny. Z počátku to vypadalo jako začátek konce jedné slavné historie ale nakonec nastal zvrat. Majitelka se rozhodla po předchozích zkušenostech s porevolučními firmami opravit vilu z vlastních zdrojů a vlastním úsilím. Vila byla v roce 1997 zabezpečena firmou ČIP plus s.r.o. z Příbrami a začala postupná rekonstrukce nejpostiženějších částí. V havarijním stavu se nacházela střecha a přístupy do vily. V roce 1998 obdržela majitelka dotaci od Okresního úřadu v Olomouci ve výši 100 000 Kč na opravu střechy a o rok později 150 000 Kč. Tato dotace z části napomohla opravit kritická poškození vily. Poskytnuté peníze byly podmíněny zpřístupněním historických částí vily veřejnosti.
Většina uměleckých děl byla firmou Primavia odvezena do majitelce neznámých restaurátorských dílen a muselo po nich být započato pátrání. Většina těchto uměleckých děl byla nakonec nalezena a zrestaurována. Umělecká kování a kliky jsou osazeny a vitrážová okna byla opravena a vsazena zpět do rámů. Obložení jídelny bylo nalezeno pouze z části. První část byla odstraněna již za dob správy OÚNZu a větší část zbytku tohoto obložení se ztratila během rekonstrukce firmou Bestol. Nábytek z pokoje paní byl přestěhován v 60. letech na zámek Úsov. Odtud byla část odvezena na neznámé místo a zbytek byl nalezen ve Vlastivědném muzeu Olomouc v katastrofálním stavu. Černý pokoj pána, později pokoj MUDr. Roberta Pospíšila, byl během hospodaření OÚNZ odstraněn neznámo kam. Část vybavení jídelny byla vystavena v muzeu v Olomouci.
Podle původního, částečně upraveného projektu, byly vybudovány v horních patrech malometrážní byty s krásným výhledem do parku. Nižší podlaží byla přebudována na kancelářské a reprezentační prostory pro firmy. První a nejcennější podlaží bylo postupně zrekonstruováno do původní podoby. Za finanční podpory Olomouckého kraje bylo v roce 2011 restaurátorem Václavem Malým kompletně zrestaurováno dřevěné schodiště s ochozem v hale vily, kde dosud visel pouze opravený secesní lustr v roce 2002.
Restaurováním kazetového stropu v jídelně v roce 2012 V. Malý pokračoval. Zrestaurovat panely původního obložení jídelny a vytvořit repliky ztracených panelů včetně umístění tapet kolem místnosti, v níž za socialismu byla tělocvična s množstvím žebřin, trvalo celý rok 2014.
Architektka Jarmila Zahradníková navrhla secesní tepané měděné lustry včetně všech 14 stropních lampiček, jejichž realizaci v roce 2015 uskutečnil pasíř pan Strakoš roku 2015. V témže roce byly opraveny dřevěné podlahy pokoje pána a paní. Poté pokračoval v roce 2016 a 2017 pan V. Malý v restaurování a umísťování nábytku pokoje paní do současného stavu.
Veškerý nynější mobiliář prvního podlaží odvezený v 60. letech minulého století byl předmětem šestiletého soudního sporu majitelky s Vlastivědným muzeem Olomouc a Muzeem umění, neboť obě instituce odmítly zdevastované zařízení do vily vrátit. Teprve po navrácení mohlo být započato s opravami a restaurováním.
V posledním, suterénním podlaží vznikla v roce 2008 luxusní restaurace nazvaná „Restaurace Vila Primavesi“ s vnitřním i venkovním posezením a výhledem do klidného olomouckého parku. V současnosti je restaurace přechodně uzavřena z důvodu hledání nového nájemce. Nevelká terasová zahrada byla zrekonstruována a osázena podle architektonického návrhu.
Nová budoucnost
Vila Primavesi se pomalu probudila k novému životu a je opět přístupna veřejnosti. Vrací se jí postupně i její zapomenutá sláva. Již jí nevidíme kritickýma očima ale jako další část přispívající ke kráse Olomouce. Můžeme poděkovat ne jen osudu za to, že přežila těch čtyřicet let úpadku a devastace v národním vlastnictví, kdy vše patřilo všem a nikdo se o nic nestaral.
Historicky cenné podlaží je zrekonstruováno dle možností do původní podoby. Ze vstupní haly je možno pokračovat do secesní jídelny se zařízením z roku 1912 nebo do zrestaurovaného pokoje paní (Made Primavesi), pokoje pána (Otto Primavesi), jehož původní zařízení se za socialismu ztratilo (dosud se ho nepodařilo vypátrat) a na terasu a odtud do zahrady na hradbách.
V roce 2009 byla vila Primavesi prohlášena vládou za NKP moderní architektury.