Vznik vily Primavesi
V klikatých uličkách staré Olomouce za vysokou zdí s výhledem do parku stojí opuštěně ztmavlá budova. Jako němý svědek tu přihlíží dění již sto let. Tato nepříliš velká zato bohatě členitá stavba v sobě skrývá ne zrovna dlouhou avšak bohatou historii plnou zvratů a změn.
Počátky vily Primavesi
Psal se rok 1905, když se schylovalo ke vzniku jedné z nejvýznamnějších secesních staveb na tehdejší Moravě a snad i v celé Střední Evropě. V těch časech jeden z nejvýznamnějších rodů olomoucké honorace, zásadně ovlivňující hospodářské dění celé Moravy, učinil další z mnoha kroků ve své historii. Z dnešního pohledu to byl možná jeden z nejdůležitějších kroků tohoto rodu, který po sobě zanechl bohatou kulturní a historickou vzpomínku dnešní staré Olomouce. Otto Primavesi narozený v Olomouci roku 1868 koupil roku 1905 dva schátralé renesanční domy bývalého olomouckého špitálu. Asanační území v okolí Michlského kostela v těch letech prožívalo velkou obrodu.
Rod Primavesi, v té době v čele s Otto Primavesi a jeho manželkou, vídeňskou herečkou českého původu Eugenií Butschekovou, představoval již pátou generaci tohoto rodu v Olomouci. Jejich silný zájem o tehdejší nově se rozvíjející kulturu a úzké kontakty s kulturním centrem Rakousko-Uherska ve Vídni je přivedly k myšlence, vybudovat rodinné sídlo v progresivním secesním slohu. Pro architektonický návrh si manželé Primavesi vybrali ve své době známou dvojici zavedených architektů Franze svobodného pána von Krausse a jeho společníka Josefa Tolka. Dvojici architektů již znali delší dobu, a tak mohli sledovat jejich tvorbu jak ve Vídni, tak na celé Moravě. Jedním ze vzorů jim byl například prostějovský palác
L. a C. Wichterlových z roku 1902 nebo dům E. Waisze v Jeseníku. Archtekti byli schopni mistrnně a citlivě kombinovat tehdejší secesní styl s moderním proudem, jež také při návrhu vily využili.
Výsledkem snažení obou architektů byla bohatě členitá jednopatrová stavba rodinného domu s vysokou mansardovou střechou. Objekt nebyl nijak zdoben detaily na fasádě, zato bohatě oplýval arkýři a několika věžičkami. Celý byl obklopen nevelkou terasovou zahradou z ulice obehnanou vysokou zdí a z východní strany volně otevřenou do Olomouckých hradeb.
Vnitřní uspořádání
Hlavní dominantou interiéru byla hala v přízemí vily zabírající i část prvního patra. Byla pojata jako centrum celého domu a tím i místo, kde se celá rodina potkávala. Dominantou haly zajišťující i její nostalgické osvětlení bylo veliké vitrážové okno vyobrazující dřevorytinu pohledu na Olomouc z roku 1706. Tedy o dvě stě let dříve, než byla celá vila dokončena. Zbytek denního světla vnikal do haly přes nepřímo prosklenné křídlové dveře na verandu. Ty poskytovaly současně i přístup do pokojů pána a paní umístěných taktéž v přízemí. Poslední část přízemí zabíral kuchyňský trakt s velkou bohatě zdobenou jídelnou a zimní zahradou s přístupem jak na verandu tak do zahrady.
Spojení mezi přízemím a prvním patrem bylo vedeno po dřevěném anglikanizujícím schodišti v hale. To spojovalo ochozem všechny pokoje v prvním patře a umožňovalo nádherný pohled na vitrážové okno. Pokoje v prvním patře sloužily jako ložnice a dva dětské pokoje s pokojem pro vychovatelku. Jeden z dětských pokojů měl přístup na velikou terasu nad zimní zahradou s výhledem do tří světových stran.
Zbytek prostorů vily již nebyl určen pro obývání rodinou Primavesi, nýbrž se jednalo o pokoje pro ubytování návštěv a služebných v druhém patře v podkrovních místnostech. První podzemní podlaží sloužilo z jedné části jako byt pro domovníka a ve zbytku jako technické zázemí vily. To bylo na tehdejší dobu velmi vyspělé a disponovalo například centrálním odsáváním prachu či ústředním vytápěním.
Umělecké skvosty interiéru
Eugenie, manželka Otto Primavesi, uměleckým jménem známa jako Made, byla vídeňskou herečkou, což jí zprostředkovávalo častý kontakt s tehdejší hereckou a uměleckou komunitou Vídně. A jelikož Otto Primavesi podporoval rozvoj umění a často do něj investoval značné finanční prostředky, bylo již samozřejmostí, že rodinné sídlo nebude opomenuto doteku známých umělců. Na výzdobě interiérů se podíleli přední vídeňští umělci, známí v té době. Patřili sem sochař Anton Hanak, výtvarník a architekt Josef Hoffmann a malíř Gustav Klimt. Jejich díla zdobila všechny nemovitosti, které Primavesiové vlastnili. Nejvýznamnějším Hanakovým dílem byla pro vilu Primavesi kašna Živá voda a dřevěná skulptura Ponocný. Všechny prostory byly vybaveny originálním nábytkem. Našli bychom zde i do detailu uměleckořemeslnně provedené dřevěné obložení stěn, osvětlení, dveřní kování, úpravy podlah, měděnou nástěnnou kašnu v jídelně. Většina prací pocházela z vídeňských dílen A. Pospichala.
Odchod rodu Primavesi
Více jak sto let dlouhá éra rodu Primavesi v Olomouci byla náhle ukončena v roce 1918 po říjnovém převratu. Avšak nejednalo se o žádné násilné vystěhování ani o zabavování majetku či znárodňování, jak tomu bude o 30 let později. Bylo to pouze z vlastního rozhodnutí. Po tomto převratu sice rod přes jedinou noc ztratil veškerou hospodářskou moc v celé střední Moravě ale to pravděpodobně nebylo hlavním důvodem k úplnému odchodu z tehdejšího nově vznikajícího Československa. Rod Primavesi žil a věřil v předešlý politický systém a měl silné vazby s vídeňským prostředím, a proto nedokázal věřit nově vzniklým poměrům ve střední Moravě ani v celém nově vzniklém Československu.
Ještě roku 1918 prodává rod Primavesi větší část svého majetku a odchází do Vídně. Zbytek majetku postupně prodávají na počátku dvacátých let včetně svého rodinného sídla vily Primavesi. Jejím novým majitelem se stávají Moravské cukrovary. Ne na dlouhou dobu.